Báseň: Každý musí někam patřit

Autor |2020-02-15T11:58:37+01:0011. února, 2020|Básně|

Lidé se ptají, čím bych se chtěl stát, 

zda-li jsem běloch, černoch, Asiat. 

Možná jsem křesťan, muslim, možná žid, 

když vím, že nevím, těžko potom žít. 

 

Nezařazený má to složité, 

chybí mu značky klubu vyšité 

do sak a košil, taky do kůže, 

kam jiní můžou, tam on nemůže. 

 

„Královská, mořská, ba i indigo, 

všechny jsou modrý, věř mi, amigo!“ 

Proč však být modrý, proč ne zelený? 

Proč se mám držet něčí ozvěny? 

 

Ozvěny, která hlásá standardy, 

aby spravila všechny retardy. 

Všechny, co z míry trošku vykročí, 

když se jim rozum vrací do očí. 

 

„Vážně chceš vstoupit taky na stezku 

plnou jen ticha, smutku, postesků? 

Neblbni, chlapče, co bys z toho měl? 

Nechceš jít s dobou? 

Kam bys teda šel?“ 

O autorovi:

Studuji politologii, ale touha být novinářem někde v hloubi duše zůstala, jelikož žurnalistiku mám vystudovanou. Nejčastěji sice píšu o politice, ale jak už to tak bývá, řekněte mi, co vás trápí, a já si na to udělám názor. Říká se, že není víc, než když studujete nebo v práci děláte, co vás baví. Mám to štěstí, že znám obojí. A to hlavně díky vám - čtenářům. Bez vás by to fakt nebylo ono! ‘Lidé, čtěte!’ praví slavná věta. ‘Čtěte Denní chleba!’ dovolím si dodat.

Napsat komentář

Při prohlížení těchto internetových stránek zpracovává dennichleba.cz Vaše osobní údaje, včetně cookies, za účelem hodnocení návštěvnosti webu a tvorby souvisejících statistik. Souhlasím